Schelinger

Kompletní seznam vinylových SP a LP od Milana a Jirky Schelingrových

Celkově Jiří vydal cca 31 singlů v ČR a 2 v PL

Chybí mi 1x polská verze , ČR kompletní

Za života Jirky – 5x LP , 1x výběr po smrti 1990, projekt zemětřesení 4x LP, 1x LP Čecha 1983

  1. 0 43 1290 (1972) FARAON – Šlapací kolo / padá kámen se skály (Supraphon, SP)
  2. 0 43 1456 (1973) ) FARAON – Boty děravý / Dráty pletací (Supraphon, SP) – První singl Jirky 
  3. 0 43 1583 (1973) FARAON – Holubí dům / René, já a Rudolf (Supraphon, SP)
  4.  0 43 1674 (1974) Proč potápěč pláče / Jabloňový list (Supraphon, SP)
  5. (1974) Tak ať / Kupte zvíře (Supraphon, SP) (neověřeno) nemám
  6. 0 43 1707 (1974) Tak ať / Ať jdou dál (Supraphon, SP)
  7. 1 43 1793 (1975) Matko má, nedovol / Co je to mezi námi (Supraphon, SP)
  8. 0 43 1820  (1975) Jsem svítání / Já to vím (Supraphon, SP)
  9. 0 49 9874 (1975) Jedu s čedokem  (orig. Dance of Love) / Tornádo
  10. 1 43 1735 (1975) Sim-sala-bim / Formule (Supraphon, SP)
  11. 1 43 1881  (1975) Dělám hú / Tornádo (Supraphon, SP)
  12. 1 43 1928 (1976) Já se mám / Léto s tebou (Supraphon, SP)
  13. 1 43 1937 (1976) Evženie / Ptají se lidé (Supraphon, SP)
  14. 1 43 1978 (1976) Moudrý strýček Véna / Švihák lázeňský (Supraphon, SP)
  15. 1 43 2021 (1976) Šípková Růženka / Sníh a mráz (Supraphon, SP)
  16. 1 43 2027 (1976) Trambus / Zpověď (Supraphon, SP)
  17. 1 43 2076 (1977) Znáš ten dům / Lidé jako my (Supraphon, SP)
  18. 1 43 2082 (1977) Což takhle dát si špenát / Závodník (Supraphon, SP)
  19. 1 43 2101 (1977) Brouk Pytlík / Holka bláhová (Supraphon, SP) 2. strana
  20. 1 43 2140 (1977) Praví muži zkušení / Tréma (Supraphon, SP)
  21. (1977) Tvůj první velký kluk jsem já / Jen se pousměj (Supraphon, SP)
  22. 1 43 2174 (1978) Hop, a je tu lidoop / Kolem mne je lidí (Supraphon , SP)
  23. 1 43 2230 (1978) Nám se líbí / Už není pro mě k mání (Supraphon , SP)
  24. 1 43 2249 (1978) Blues o bolesti / Viva Tonda Mahavišnu (Supraphon, SP)
  25. 1 43 2185 (1978) Sloní bugy / Krev neklidná (Supraphon, SP) duety s Helenou Maršálkovou
  26. PANTON  8133 0029 (1979) Už mě nelíbej / Znám tisíc důvodů / Tak ahoj, mini / Neskutečná (Panton, EP)
  27. (1979) Jen ty, právě ty / Klaudie (Supraphon, SP) (neověřeno) nemám
  28. 1133 0579 (1978) HITŠARÁDA – Holubí dům / Jsi prostě nejlepší / Ona se brání / Paní v černém
  29. 1143 2319 (1980) Jahody mražený / Jsem prý blázen jen (Supraphon, SP)
  30. 1143 2397(1980) Což to není krásné / Létáme Franta-já, létáme oba dva (Supraphon, SP) 2. strana duet s Čechem
  31. 1143 2433 (1980) Lupič Willy / Co dělá Indián (Supraphon, SP) 1. strana
  32. – PANTON 8133 0065 (1981) Já jsem básník – mistr péra. Písně z TV programů „Zpívá a hovoří F. R. Čech“. 4. skladba I Love You Madchen krásné
  33. 1143 2505 (1981) Alchymista / Sen (Supraphon, SP)
  34. PANTON  8143 0160 (1982) Díky za všechno, mámo má / Sestra má mě hýčká (Panton, SP)
  35. 1143 2518 (1981) Jiří HOPP – Zemětřesení / Strážci majáku
  36. 1143 2648 (1982) Milan Schelinger – Má sestra je tabu / Cesty
  37. 1143 2859 (1984) Milan Schelinger – Třešňová nálada / Marathon

Polska distribuce singlů 

Jiří Schelinger ‎– Svihak Lazensky / Ja Se Mam
Label: Tonpress ‎– S-102 Format:
Vinyl, 7″, 45 RPM, Stereo Country:Poland
Released:1978

Jiri Schelinger* ‎– Coz Takhle Dat Si Spenat / Ptaji Se Lide

Label:Tonpress ‎– S-198
Format:Vinyl, 7″, 45 RPM, Singl Country:Poland

LP

  1. (1975)- Báječní muži (Supraphon, LP) (spolu s Viktorem Sodomou a skupinou R.Čecha)
  2. (1975)- „Ovoce z naší zahrádky“ (Supraphon,LP) – Album nemá žádný název, ale podle fotografie na přebalu se vžil uvedený. Včetně písně Držte se módy.
  3. (1975)- Nemám hlas jako zvon (Panton, LP)
  4. (1977)- Hrrrr na ně (Supraphon, LP)
  5. (1979) – Nám se líbí…, (LP)
  6. (1983) František Ringo Čech – 1983
  7. (1990) Holubí dům
  8. (1993) ZEMĚTŘESENÍ
  9. (2018) ZEMĚTŘESENÍ
  10. (2019) zemětřesení 2
  11. (2021) Epilog

20160113_100941 


„Ovoce z naší zahrádky“

Když v roce 1973 nastoupil dvaadvacetiletý zpěvák, skladatel a kytarista Jiří Schelinger do skupiny Františka Ringo Čecha, měl za sebou dva singly s předchozí kapelou Faraon. Na A straně toho druhého se skví nádherná, smutná balada Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka Holubí dům, kontrastující s ostatními, převážně veselými popěvky z repertoáru Faraonu. Teprve po mnoha letech se po prozkoumání televizního archivu ukázalo, že Jiří už tehdy sám psal i hlubší a romantičtější věci jako třeba Až přestaneš se ptát, které tehdy na deskách nevyšly.

V novém působišti to ze začátku nevypadalo o mnoho jinak. Tři singly, které Jiřímu vyšly během roku 1974, jsou žánrovou směskou, jakou ve větší či menší míře přinášejí i první dvě alba, natočená ve stejné době a vydaná Supraphonem a Pantonem roku 1975. Vedle převzatých spievánek jsou ovšem na oněch singlech Uhlířova balada Jabloňový list a především hardrocková Formule z pera klávesisty Miloše Nopa. Ta je sice velmi poplatná tvorbě Deep Purple, ale je první vlaštovkou směru, jakým se Čech se Schelingerem chtěli nadále ubírat. Podobně rozmanité je i první album, nazvané Báječní muži podle coververze Black Sabbath (v originále Into The Void). Vedle taškařic v podání Jirky i předchozího zpěváka Čechovy kapely Viktora Sodomy přináší ale i tvrdé skladby kytaristy Oldřicha Říhy včetně hitu S pomocí přátel a baladu Tornádo od klávesisty The Matadors a George & Beatovens Jana Obermayera. Mezi převzatými je pak i Namále mám, neboli beatlesovská Don’t Pass Me By s textem Jiřího Grossmana, což lze vnímat jako spojku Čechovy kapely (onehdy nazývané Shut Up) s divadlem Semafor.

Druhá deska jménem Nemám hlas jako zvon pak vedle Říhovy balady Buď s námi dál (s autorovým dosud nepřekonaným kytarovým sólem) a skladby V balóně baskytaristy Josefa Kůstky z Blue Effectu přináší první dva Jiřího počiny na deskách: jemnou a baladickou Vnímám a titulní skladbu, která byla natočena už s Faraonem pod názvem To nejsem já (tato verze poprvé vyšla v roce 2002 na CD nevydaných nahrávek Jsem svítání). Ačkoli album přináší hlavně převzaté písně (m.j. znovu Black Sabbath, dále Status Quo, Neil Young – skvělé Pojď neboli Heart of Gold, Santana a další), je už jasnějším obrazem Schelingerova všestranného talentu. Metro, dobrý den alias A National Acrobat je pak vděčnou klasikou.

Toto třetí LP, vydané na podzim 1976, je pojmenováno pouze František R. Čech – Jiří Schelinger, ale mezi fanoušky se pro něj vžilo označení „Ovoce z naší zahrádky“ podle titulní fotografie. Nebylo však Čechem a Schelingerem koncipováno jako ucelené album, neboť ho sestavil redaktor Supraphonu Pavel Bartík převážně ze singlů, vydaných v letech 1974-1976. Přesto je stejně, nebo možná i více reprezentativní, než Nemám hlas jako zvon. Nejstarší je tu již jmenovaná vypalovačka Formule (její riff i harmonická sekvence byly o desetiletí později recyklovány kapelou Citron ve skladbě Tvá odvrácená tvář, a není nejspíš náhodou, že Citron v roce 1976 založil, tehdy ještě v Praze, Čechův baskytarista Petr Michalík, který hraje na celém albu Nemám hlas jako zvon) a nechybí ani A strana tohoto singlu, popěvek Sim-sala-bim, který je na LP jedinou převzatou skladbou. Zároveň jsou tyto dvě skladby schelingerovskou labutí písní Oldy Říhy, který následně založil Katapult. Ve všech ostatních skladbách (až na tři snímky s velkými orchestry) už hraje na kytaru Stanislav „Klásek“ Kubeš z kapel Benefit a Respekt. Mezi pěticí Schelingerových skladeb na albu vyniká romantické Léto s tebou, použité v nedávných letech v TV spotu, a velmi metalická skladba Držte se módy, jedna ze tří písní, které na LP vyšly poprvé. Těmi zbývajícími jsou další Říhův zdařilý ploužák Co je to mezi námi a dechovkové Moje oči bloudí Pavla Skalického („Všechny holky se nám líbily“, říká Ringo Čech). Ze singlovek vyniká ještě Ptají se lidé Jana Obermayera (s moogovým sólem Martina Kratochvíla z Jazz Q) a řízný Jirkův rokenrol Matko má, nedovol. Celkově vzato, deska je to veskrze pěkná, a ještě tu máme něco ke Šviháku lázeňskému od Václava Zahradníka s Orchestrem Československé televize. Ringo říká: „Svěřil jsem se Zahradníkovi, že Schelingera nikdo nezná a pořadatelé mou kapelu s ním nechtějí. On na to hele, příští sobotu hrajeme estrádu v Karlových Varech, přímej přenos, já vám napíšu písničku. Stalo se, Švihák byl ve čtvrtek 1. dubna 1976 natočen ve studiu Břevnov (společně s písní Bohuslava Ondráčka Moudrý strýček Véna) a na playback proveden v sobotu v přímém přenosu z Karlových Varů. V pondělí už nám volali pořadatelé, že toho Schelingera chtějí.“ Inu, zajímavé, ale je třeba uvést, že Jiří Schelinger se už v roce 1975 umístil na čtvrtém místě v anktetě Zlatý slavík. A to v roce 1976 vyšla na singlu ještě coververze Deep Purple Soldier of Fortune s textem Zdeňka Svěráka coby Šípková Růženka, která jako jediná jakž takž konkuruje popularitě Holubího domu ve všeobecném povědomí o Jiřím Schelingerovi. A k tomu se zpěvák objevil už v roce 1975 ve filmu Romance za korunu s výbornou skladbou Karla Svobody Hudba radost dává.

V sestavách Čechovy kapely, které „Ovoce“ zachytilo, jsou vedle Standy Kubeše nejčastěji přítomni mimořádně talentovaný bubeník a občasný skladatel Jiří Stárek, který se Schelingerem vydržel do půlky roku 1979, a klávesista Radim Smetana. Basistů je tu vícero, ale už se objevují Alexander Čihař a Pavel Hradil, kteří nahrávali další, výhradně původní a právem proslulé album Hrrr na ně… Na něj bylo touto deskou dobře zaděláno a vznikalo již v době jejího vydání. Ringo Čech na něm dokázal, že svůj humor dokáže naroubovat i na hard rock a navíc umí napsat i závažnější písně, jako třeba Kartágo. Ale to už je na další příběh.

Tak který z vás je ten Schelinger? Já, pane. A který z vás je ten František Čech? Já, já, to to jsem já pane. Tak slyšte; Moc a Sláva Tvá nejsou Minulostí…

Miloš Latislav

/12/2023
Recenze ZEMĚTŘESENÍ 2: Finále

::recka::
ZEMĚTŘESENÍ 2: Finále
2CD / 2LP WARNER MUSIC 2023
Total time 67:52


Když v roce 1993 vyšlo první Zemětřesení, vytýkal jsem mu především skutečnost, že z plánovaného alba Jiřího Schelingera obsahovalo nanejvýš pět písní. Nevadil mi lehce zmetalizovaný zvuk a styl, ani zpěv Aleše Brichty. Už tehdy jsem vyjádřil naději, že by někdy mohlo dojít k dotažení projektu. No, museli jsme si na něj počkat 30 let…



Finále ovšem předcházely dvě polovičaté desky sestavy Zemětřesení 2, z nichž je sedm skladeb na novém (dvoj)albu víceméně převzato. Proč to takhle nešlo rovnou, pánové? A proč nám Finále předkládáte na 2CD, když se vejde na disk jeden a kupující tak za něj zaplatí zhruba o stovku víc?

Ale slibuju, že další otázky klást nebudu. Dodovo (protože pan kytarista je asi tím, koho z alba cítím nejvíc) nové Zemětřesení je pro mě značně diskutabilní. A to především interpretací. Takřka všem skladbám chybí vnitřní tah a hutnost Schelingerovy kapely, jak ji známe ze studiových nahrávek Lupiče Willyho a Stavrose Niarchose (například) i nejlepší dochované živé nahrávky z Humpolce 1980, která už většinu písní z alba obsahuje. Miloš Doležal nectí původní nosné riffy a melodické vyhrávky Standy Kubeše a svévolně je rozmělňuje, čímž nejvíc trpí skladba Cesty. Stavros Niarchos, v originále největší nářez, vyznívá skoro dechovkově. Dále Dodo přidává spoustu nadbytečného sólování a kvílení ve stylu kytaristů jako Randy Rhoads, Yngwie Malmsteen nebo Zakk Wylde. A přitom od posledně jmenovaného, který zcela po svém a s velkým pochopením natočil mj. kompletní první album Black Sabbath, by se mohl učit, jak reinterpretovat zásadní dílo. Nahrávce, jejíž zvuk lze jen stěží označit za moderní, neprospívá ani převážné zdvojení kytarového partu. Kubeš s basistou Janem Kavalem to dávali jednoznačně mnohem líp a když už byl v kapele Milan Schelinger s druhou kytarou, hrál funkční beglajty.

U některých skladeb se musím speciálně zastavit. Cizinec, takřka otrocky obšlehnutý z patrně ještě ne zcela hotové verze na mizerné nahrávce z Klicperova divadla v Praze roku 1981, je neúměrně natažen samoúčelnými instrumentálními pasážemi. Daleko sympatičtější je mi sevřená verze Milana Schelingera s Projektilem na albu František Ringo Čech 1983, která má i logičtější text. Skladba Můžeš vejít, 21. století, natočená taktéž Milanem na jeho album p.f. 2000, zase trpí mnohonásobným opakováním refrénu na konci, čímž dosahuje neúnosné stopáže skoro osmi minut. Navíc je na albu hned druhá a otázkou je, zda tam vůbec patří. Pokud ano, byla by možná svým charakterem a poselstvím vhodná až na konec. Dvojskladba Hodina H / Hostina, taktéž dříve natočená Milanem Schelinerem a známá ze dvou nekvalitních koncertních záznamů s Jiřím, zůstala daleko za představou, jak by mohla znít v dotažené profesionální nahrávce.

Nemyslím, že by Finále mělo znít, jako by bylo natočeno v roce 1981, ačkoli to skoro vypadá, že to tak Miloš Doležal, zpěvák Mladen Djelmo, basista Miloš Doležal mladší a bubeník Štěpán Smetáček (nebo další dva bubeníci v několika písních) vlastně chtěli. Navíc prohlašují, že právě tohle je ta kompletní, Schelingerem zamýšlená podoba alba. Ale k tomu se ještě vrátím. Z celé desky ovšem spíš než proklamovanou poctu králi českého hard rocku cítím exhibici, nedostatek pokory a nepochopení ducha a hudební celistvosti jeho díla. Zdůrazňováno je pak podle promomateriálu skryté poselství, které duchovně probuzený zpěvák údajně do alba vložil a které se tato verze snaží ozřejmit. Je mi líto, ale podle mě se to nepovedlo.
Samostatnou kapitolou je zpěv Mladena Djelma. Jakkoli oplývá podobnou barvou hlasu jako Jiří Schelinger, schází mu lehkost projevu a cit pro frázování v rámci melodií a slov. Ony totiž texty Ringo Čecha často úplně nectily jazykové zákonitosti ve vztahu ke zpívatelnosti a Jirkova výjimečnost byla mimo jiné v tom, že je dokázal přirozeně podat – viz třeba vypravěčský text skladby Sen. Navíc hlas Mladena Djelma je hlubší, takže to celé ve výsledku i s výše zmíněným chybějícím vnitřním tahem zní jak zpomalený Schelinger. Aleš Brichta se na prvním Zemětřesení vyrovnal s tímto úkolem nepoměrně líp a po svém.

K písňové posloupnosti a údajné kompletnosti víc jak 67-minutového alba: Na vinyl se, jak my starší víme, vešlo na začátku 80. let většinou maximálně 50, ale spíše 40 minut hlasité rockové hudby. Takže vyvstává otázka, co sem nepatří. Krom závěrečného Světlonoše s nešikovným textem Romana Zahrádky (který vystupuje jako spritus agens celého projektu) na Schelingerovu melodii, nalezenou na kazetě z jeho pozůstalosti a skladby Můžeš vejít, o které jsem už psal, to nejspíš budou písně Sen a Alchymista. Krom toho, že vyšly ve zvukově možná nejvydařenějších nahrávkách na Jirkově posmrtném singlu v roce 1981, prohlásil o nich v době vzniku prvního Zemětřesení v roce 1993 Milan Schelinger, že na albu být neměly. Ale mohly být jeho singlovou předzvěstí, takže tu nijak neobtěžují, ačkoli úrovni originálů se zdaleka nepřibližují.



Ke stylisticky nezvládnutému obsáhlému sleevenotu Romana Zahrádky, vytištěnému tak malým písmem, že na něj v bookletu CD málem potřebujete lupu, se snad ani nebudu vyjadřovat. Autor by možná udělal lépe, kdyby názory i domněnky v něm obsažené nějak důkladněji podložil. Zbývá zmínit dvě pozitiva Finále. Jedním je baskytara Doležala juniora, aspoň trochu se blížící hře Jana Kavaleho, jehož razantní pravačka spolu s Kubešovou kytarou a bicími Josefa Havlíčka dělala hard rock Schelingerovy a Čechovy kapely tak průrazným a unikátním. Druhým jsou samozřejmě samotné písně, které ani po víc jak 40 letech neztratily nic ze své síly.
P.S.: Pokud chcete slyšet materiál alba pohromadě v podobě dochovaných původních studiových i živých (byť ne právě nejkvalitnějších) nahrávek, najděte si na www.mixcloud.com můj mix s názvem Zemětřesení 1.

Přeskočit na obsah

Pondělí, 1.8.2022Chrudimka.czChrudimka.czPortál CHRUDIMKA.CZ přináší denně svým čtenářům čerstvé zprávy z kultury, sportu a volného času. Svým obsahem je zaměřen převážně na mladou generaci.
CardlineJiří SchelingerHudba Kultura Jiří Schelinger – Češi, je tady zemětřesení! Středa, 13.4.2016 redakce hudba, rock, výročíJiří SchelingerV dobách, kdy se nebe nad českou kulturou zatáhlo a umělce vyháněly z nesvobodné země zákazy státní moci a nevzdělaných cenzorů, se obloha občas rozjasnila. Normalizačními mraky, když zrovna bolševik nedával pozor, dokázaly tu a tam proniknout záblesky hudby, jež musely hladit na duši každého fandu poctivé rockové muziky. A přesně takový je i příběh života a smrti zpěváka a skladatele Jiřího Schelingera (6. března 1951 Bousov – 13. dubna 1981 Bratislava), nad nímž se ještě teď po pětatřiceti letech od jeho smrti vznáší spousta otazníků.



PROČ? PROČ? PROČ?
Měl skutečně vyhrát Zlatého slavíka? Podporoval disent, ačkoliv podepsal antichartu? Měl jasnovidné sny, kterého inspirovaly k napsání nikdy nevydaného alba Zemětřesení? Co způsobilo jeho smrt? Byla za tím hloupá sázka, anebo ho nechala zlikvidovat Státní bezpečnost? Leží v rodinné hrobce Schelingerových na pražských Olšanech opravdu jeho tělo? A proč o něm současná média trestuhodně mlčí? Proč se vinou všeho z něho stal zpěvák jen několika málo písní (Holubí dům, Jsem prý blázen jen, anebo Šípková Růženka)? A proč nikdo ze skupiny, která ho doprovázela a patřila v druhé polovině 70. let k tomu nejprogresivnějšímu na české hudební scéně, se neumisťuje v žádné z hudebních anket? A to přesto, že v ní hráli takoví borci jako geniální Jiří „Mamut“ Stárek (bicí) nebo Stanislav „Klásek“ Kubeš (kytara)! Sami vidíte, že je toho opravdu hodně, co zbývá ještě zodpovědět.
ŘEHOLE PRAŽSKÁ
Přeskočme ale v životě Jirky Schelingera několik kapitol a přenesme se do období po roce 1977, kdy se v tehdejším Československu formoval disent. V té době se dostal Jirka pod velký vliv Viktora Faktora, svého švagra a emigranta, který se vrátil z USA a kolem něhož se začala sdružovat skupina lidí, jež si říkala Regula Pragensis (Řehole pražská). A právě tato parta začala vydávat samizdatový časopis Lázeňský host. Jirka přitom patřil mezi zakládající členy spolku a finančně ho podporoval, aniž si uvědomoval, co mu hrozí. A to přesto, že spolek neměl žádné politické ambice a šlo mu spíše o kulturu a životní styl. Jirkovi však stále více imponovala mystika a některé duchovní směry. Přestal proto jíst maso, meditoval a ubíral se ke stále náročnější muzice. Začal dokonce hovořit o tom, že je čas se osamostatnit a do té doby neotřesitelný šéf kapely a Jirkův dvorní textař František Ringo Čech začal najednou na vlastní kůži pociťovat, co to znamená, když mu jindy nekonfliktní Schelinger vrací texty a určuje, co v nich bude. A přestože byl Franta, a stále ještě je, ješitný egoista, budiž mu ke cti, že se Jirkovi nakonec přizpůsobil.
Jiří SchelingerNOVÝ, SMYSLUPLNĚJŠÍ SMĚR
V této atmosféře vzniklo v roce 1979 album Nám se líbí. Šlo o folkrockový výlet, který naznačoval další směřování Schelingerovy filosofie o daleko rozmanitější hudbě, než byl do té doby podbízivý popík, kterým před komunistickými pohlaváry maskoval na radu F. R. Čecha svoje hardrockové srdce. Stále více se angažoval v Regule Pragensis, která pro něho znamenala únik jak z jeho neuspořádaného manželství s Jitkou Poledňákovou Schelingerovou (jež by se dalo s klidným svědomím nazvat italským), tak i z šedých poměrů tehdejšího života. A jelikož cítil ve svém životě prázdno, otevřel mu řeholní řád dosud neobjevené obzory. To byl také důvod, proč šel více do sebe a začal se hudebně vzdělávat. Naučil se například zapisovat hudbu do not a plánoval dokonce, že složí rockovou operu. Jeho život začal konečně nabírat nový, smysluplnější směr. Bohužel, neměl už trvat dlouho. Blížilo se zemětřesení…
UTAJENÝ ROZHOVOR
Na jaře 1981 uspořádali Jirka spolu s bratrem Milanem pro členy spolku Regula Pragensis v jihočeské Soběslavi dobovou taškařici v kostýmech mnicha a krysaře. Jirka přikládal tomuto vystoupení velký význam a do svého deníku si tenkrát, třináct dní před svou smrtí, zapsal: „První vstoupil bratr Jan. Za ním jsem vhopkal do lokálu já, třískaje do citary a vyluzuje temné vskřeky.“ Nikdo netušil, že jde o alchymistické algoritmy (recepty), s jejichž pomocí vznikalo i jeho připravované album Zemětřesení. Jeho poselství mělo totiž daleko hlubší smysl, než by kdo předpokládal. Skrývalo se v něm Jirkovo vizionářství, jež se opíralo o schopnosti vidět některé události daleko dopředu. A tak zatímco někteří hledali za jeho jinotaji narážky na tehdejší komunistický režim, on viděl ještě dál. Mnohem dál. Díky svému odhodlání a změněné životosprávě dokázal totiž nahlédnout až za obzor a spatřit ve svých snech záblesky světla v temnotě, která nás obklopuje. A přestože se mu tenkrát zdálo vše absurdní a v mnohých věcech tápal, měl jasno v tom, že hlavní zkoušky mají teprve přijít. A chtěl je zároveň vyjádřit ve své hudbě a pojmenovat. Hlavně je chtěl ale všechny prožít. Ve svém zápalu a nadšení pro věc však nepostřehl, že se smyčka okolo něj začínala nenápadně utahovat a že se o něho začali zajímat lidé, kteří k tomu využívali nejrůznější prostředky. I tak zbyla na středověkou taškařici v Soběslavi krásná vzpomínka a hlavně jeden krátký, nicméně z dnešního pohledu dost důležitý a nikde ještě nezveřejněný rozhovor s Jirkou. Asi proto, že k tomu nebyla zatím ta správná doba…
ZVEDNĚTE ZADKY A NENECHTE VĚCI ZAJÍT DALEKO
„Málokdo to o mně ví, ale prošel jsem si věcmi, které mi otevřely oči. Najednou jsem získal schopnost vidět a předvídat ve svých snech. Spatřil jsem v nich naši budoucnost – požáry, splašené lidi, jak utíkají a nevědí, kam se ukrýt. Viděl jsem rozpad naší komunity. Proto jsem pojmenoval novou desku Zemětřesení. Nepůjde ale o zemětřesení jako takové, nýbrž o to, že může nastat rozpad české země. Potom umlkne její srdce a přijde konec Prahy. Jenže Češi to ještě nevědí. Proto, až se bude blížit ta doba, musí zvednout zadky a uvědomit si, kolik postav vzešlo z našeho národa a napsalo naši historii. Češi ale nesmí nechat věci zajít příliš daleko a přehlížet, že se nic neděje. Tohle všechno se totiž bude dlouho dopředu připravovat. Doufám proto, že deska vyjde a lidé ji ve správnou chvíli pochopí,“ pronesl v přítmí soběslavské hospůdky Jirka. Zda ho tenkrát někdo pochopil, už nezjistíme. Možná ano, ale možná se také tyto zprávy donesly po nejrůznějších informačních nitkách až k těm, kteří tenkrát rozhodovali o bytí a nebytí každého smrtelníka. A samozřejmě si je vyhodnotili a naložili s nimi po svém. Jaký to mohlo mít vliv na další Jirkův osud, si můžeme už jen domyslet.

Klepnutím přijměte marketingové soubory cookie a povolte tento obsah

ŠIFRA SKRYTÁ VE FRAGMENTECH DESKY
Každopádně se tohle poselství zachovalo, deska už nikoliv. Nebylo jí totiž po Jirkově smrti přáno a nikdy nevyšla v podobě, v jaké měla vyjít. Zachovaly se pouze její fragmenty, které odděleně nedávají žádný smysl. Nejvíce se jí přitom přiblížil projekt Zemětřesení v roce 1993 (Brichta, Doležal, Henych, Smetáček), který však přinesl z komerčních důvodů uceleně na CD pouze pět skladeb (Zemětřesení, Cesty, Galéra, Strážci majáků a Stavros Niarchos) z původně zamýšlených dvanácti až třinácti písní. Další dvě nahrál na své první album PF 2000,- Milan Schelinger (Hodina H a Hostina), vlastně tři, pokud mezi ně započítáme i skladbu Můžeš vejít, o které František Ringo Čech tvrdí, že ji vlastní v původní syrovější verzi pod názvem Přicházející století. Kde se ale skrývají ty zbývající? Dvě (Sen a Alchymista) najdeme na singlu, který Jiří Schelinger stihl ještě natočit. Další poklady se nachází na amatérském záznamu z koncertu v Humpolci v roce 1980, na němž najdeme třeba písničku Maraton, kterou později natočil Milan Schelinger se skupinou Projektil pod názvem Poslední. Ledacos napovídá též elpíčko František Ringo Čech 1983, na němž je vedle skladby Stavros Niarchos i další skvělá věc pod názvem Cizinec, kterou nazpíval opět bratr Milan a která rovněž zapadá do koncepce Zemětřesení, k němuž se v současnosti schyluje.
Jiří SchelingerKONEC SVĚTA? NE, JEN KONEC JEDNÉ ETAPY
Mnozí při čtení těchto řádků jistě kroutí nevěřícně hlavami a já se jim ani nedivím. Pojďme si ale projít některé texty, které vznikaly uprostřed hluboké totality, jež se právě chystala zatočit s některými muzikanty v Česku, aby je později vystavila několikaletému zákazu vystupování. Něco takového si ale Jiří Schelinger nepřipouštěl a dal do nového projektu celé svoje srdce. Zkrátka, šel do toho naplno, zatímco zkušený stratég F. R. Čech tušil možné problémy a texty na Zemětřesení jsou tak výsledkem určitého kompromisu. Důležité však je, že v nich nechybí již zmíněné alchymistické algoritmy, z nichž sice není na první poslech patrné, oč v nich jde, anebo zavádějí spíše posluchače do světa katastrofických scénářů, v součtu ale dávají kýžený výsledek. Přirozeně se budete ptát, jak album dešifrovat. K tomu je však zapotřebí znát skladby se stěžejním obsahem. V případě alba Zemětřesení jde však hned o dvě písně najednou, které na sebe volně navazují. Jsou jimi skladby Hodina H a Hostina, jejichž prostřednictvím chtěl Jirka vyjádřit skutečnosti, které mohou teprve přijít a před nimiž chtěl posluchače varovat. Aniž ale tušil, klíč nebo kód, chcete-li, leží ke všemu ve skladbě Můžeš vejít (Přicházející století), která má podle všeho dvě verze – tu původní, konkrétnější, a tu uhlazenější, kterou v devadesátých letech pustil do éteru Milan Schelinger. I přes tyto dílčí korektury skladba ale vypovídá o tom, jak velkou intuicí byl Jiří Schelinger obdařen. Nikdo totiž ještě neměl ani ponětí o tom, že se bude někdy v roce 2012 hovořit o možném konci světa. Jirka to ale s vydatnou pomocí svého principála Čecha vyjádřil brilantně. Nešlo totiž o faktický konec světa, ale o konec jedné epochy a začátek druhé, který ohlásila hvězda otevírající brány k novým vesmírným energiím. „Už hvězda prosvítá a bránu otevírá,“ zpívá se ve skladbě Můžeš vejít. A protože tyto energie mění i lidské vědomí, autor tuto změnu přivítal slovy: „Srdce se zachvívá nadějí nesmrtelnou, tak vítej, vítej, hoste vzácný“ A to vše ještě umocnil nádherně procítěnou, až baladicky křehkou melodií, která vtáhne vnímavější posluchače ihned do děje a chytne je za srdce.

Klepnutím přijměte marketingové soubory cookie a povolte tento obsah

MĚ NEDOSTANOU!
Dveře k uchopení obsahu alba jsou tedy otevřeny, nejsme ještě ale uvnitř. Každou změnu v lidské společnosti, byť k lepšímu, provází totiž přirozeně i problémy. A ty Jirka viděl taky. Nedaly mu spát a proto s takovou naléhavostí trval na alarmujícím sdělení dvojskladby Hodina H a Hostina. „Čekám tě ze čtyrech světovejch stran. Možná, že zleva, možná, že zprava. Královno ze Sáby s očima vraha. Znova se zastaví u městských bran, v oknech se rozsvítí – už zvoní hrana. Možná že mě, možná že tobě.“ Z těchto slov až člověka mrazí, ale to byl účel a text nikoho nešetří ani v dalších verších. „Srdce už nevlastním – voda ho vzala. Leží tam hluboko v studeném hrobě. Kde je ta voda, řeka jí vzala. Kde je ta řeka, voli ji vypili. Kde jsou ti voli, páni je snědli. Kde jsou ti páni, na hřbitově zakopáni!“ Na svou dobu to byl ohromný nářez. Alespoň v oficiální části tehdejší kultury toho nebyl nikdo schopen, anebo se neodvážil napsat, k jakým koncům vede lidská chamtivost. Ostatně to popisuje další skladba Hostina. „Lidi domů už jdou, hostina skončila. Všude děsný nepořádek a mně se zdá. Uklízečka spustí nářek, všechny nás proklíná. Teď za tu spoušť jak po požáru. Všechny nás proklíná za tu spoušť…“ Deska měla ale na posluchače zapůsobit i jinak a přes jiné nálady či postavy. Například bezstarostný, až rozšafný Stavros Niarchos za nimi měl přijuchat se sdělením: „Stavros Niarchos – boháč z Jevíčka, velký rybník má a kus lesíčka, de luxe žebřiňák s gumovýma kolama, tryskem s ním uhání, tažen volama.“ Jakoby z oka vypadl některým současným zbohatlíkům, jejichž kapsy a konta jsou závislé na libovůli mocných. Doba se sice změnila, podstata však zůstává stejná a vede nás do slepé uličky. Prodat a zpeněžit se dá totiž úplně všechno. I vlastní hrdost a země. Hlavně, že to sype a práší se za kočárem. Jenže z toho pak vznikají katastrofy a lidská neštěstí a společnost se dává do pohybu. „Hádej, kam tahle bárka míří, já domov tomu říkat smím, tak volný se cítím v tuhle chvíli, jen tady najdu klid a mír. Mýlí se, kdo myslí, že šílím,“ sdělují Strážci majáků a člověk musí chtě nechtě začít myslet na mohutnou migrační vlnu, které čelí Evropa. A skladba Maraton to celé jen dokresluje. „Seber všechny síly a vůli jít, chtěj dohnat ty vpředu, chtěj prvním být, oni to vědí, že ses jich bál a že už nemůžeš dál.“ A co teprve Cizinec? „Cizinče, pověz nám, odkud jdeš kam, kde je tvůj domov, proč přijel jsi k nám, v dobrém-li přicházíš, pak host jsi náš.“ Také skladba Sen přináší důležité poselství, které je třeba si uvědomovat: „…kdo v dobrém přichází, ten buď zdráv.“ A Zemětřesení znázorňující apokalypsu to celé už jen umocňuje. „Smutně oči hledí v dál, jen se ptej, kde se toulá srdce moje, kdo mu uleví. Smutně oči hledí v dál, břehů lem, suché slzy obzor cloní za mou galérou! Mávej, mávej šťastným dnům. Mávej, mávej neskutečným snům, …mě nedostanou!“ Tento Jirkův výkřik v Galéře, která přechází z lyrické pasáže do hardrockového hromobití, nás měl pořádně nakopnout a otevřít nám oči, abychom nedopustili to, co sám prožíval ve svých neklidných snech. Všechno ale mezitím vzala voda, čas a soudruzi…
NE VŠECHNO MUSÍ BÝT PRAVDA
Řekněme, že ne vše, co bylo řečeno, napsáno a odvysíláno o smrti Jirky Schelingera v Bratislavě, je pravda. Jeho odchod na druhý břeh patří dodnes minimálně mezi záhadná a nikdy neobjasněná úmrtí. Celé vyšetřování této kauzy navíc vykazuje značná pochybení policie a není tudíž stoprocentně vyloučeno, že zemřel násilnou smrtí. Některé indicie to skutečně naznačují. Periho, jak byl Jirka přezdíván, viděla skočit do Dunaje pouze jediná vyslechnutá svědkyně z Martina a přitom měli být na místě další dva svědci! Jeden z nich měl navíc podle oficiální verze Jirku ke skoku do vody vyprovokovat. Už to samo o sobě je zarážející, že nebyli tito dva muži nikdy vyslechnuti a jejich totožnost je neznámá. Spekuluje se rovněž, že provokatér, který měl Jirku Schelingera přivést na myšlenku, aby skočil ze Starého mostu v Bratislavě do mohutného toku Dunaje, byl na skok sám dobře připraven a možná šlo i o potápěče. A přestože ho po více než třech hodinách po této události vytáhla z vody, kde se údajně držel bóje, dunajská pohraniční stráž, mohl klidně odejít domů a nikdo nikdy se už po něm nesháněl. Zatímco svědkyně byla vyslýchána hned několikrát a stále se stejným výsledkem. Podle ní šlo prý mezi oběma muži o sázku. Také nikomu z Jirkovy rodiny nebylo později umožněno, aby identifikoval na patologii jeho tělo, přestože bylo podle patologa překvapivě v dobrém stavu. Pochybnosti a nesrovnalosti obsahuje i pitevní protokol. Je proto klidně možné, že v rodinné hrobce na pražských Olšanech leží úplně cizí tělo. Bratr Milan je o tom dodnes přesvědčen. Na to, že jde o dostupné zdroje, se člověk nestačí divit, co všechno bylo tenkrát možné…

Klepnutím přijměte marketingové soubory cookie a povolte tento obsah

ODKUD KAM VEDLY NITKY?
Vydat se dnes po stopách onoho osudného večera 13. dubna 1981 není vůbec snadné. Zvláště, když se člověk musí potýkat s tolika nesrovnalostmi, které případ vykazuje. Jak se ale zpívá v Jirkově songu Cesty „Na neschůdných cestách najdeš stopy mé,“ bylo zapotřebí vrátit se tam, kde Jirka Schelinger zanechal svůj poslední otisk. A to právě na albu Zemětřesení, o jehož skutečném obsahu hovořil naposledy, skryt před zraky veřejnosti a jen v úzkém okruhu lidí, 31. března 1981 v soběslavské hospůdce. Odsud anebo od lidí, kterým Jirka bezmezně důvěřoval, mohly totiž vést informační nitky k uším nepovolaných, kterým se mohly zdát takové informace nebezpečné. Jirka ovlivňoval masy lidí a najednou přicházel s něčím (na svou dobu převratným), co se jevilo na první pohled jako protistátní a v přímé konfrontaci s komunistickou ideologií, která měla jen pramalé pochopení pro nějaké vizionářství. Navíc zašifrované do alchymistických symbolů. Spíše je považovala za narážky na tehdejší systém a nechápala dosah takového poselství. Potom už stačil jen malý krůček k tomu, aby se celá mašinérie státní moci dala do pohybu a Jiří byl vylákán bez své kapely do Bratislavy. Tedy tam, kde se jednou pro vždy uzavřela hladina nad průkopníkem českého hard rocku a jedné z nejvýraznějších pěveckých osobností, jaké kdy česká hudební scéna měla.

{source} [[p style=“text-align: center;“]][[iframe src=“https://embed.spotify.com/?uri=spotify%3Aartist%3A6cFxy6HNZdNfvTiSkgHEPf“ width=“500″ height=“500″ frameborder=“0″ allowtransparency=“true“]][[/iframe]][[/p]] {/source}
Mohlo by vás také zajímat…Rockový svět oslaví v sobotu 5. října ve Vagonu sedmé narozeninyRockový svět oslaví v sobotu 5. října ve Vagonu sedmé narozeninyKalendárium – Amy WinehouseKalendárium – Amy WinehouseLegendární FOREIGNER bohužel v Praze dne 12. 6. NEVYSTOUPÍLegendární FOREIGNER bohužel v Praze dne 12. 6. NEVYSTOUPÍSOUTĚŽ o vstupenky na TRAKTOR do HlinskaSOUTĚŽ o vstupenky na TRAKTOR do HlinskaSOUTĚŽ o vstupenky na koncert FOREIGNERSOUTĚŽ o vstupenky na koncert FOREIGNERLegendární kapela všech zamilovaných FOREIGNER letos zahraje konečně i v PrazeLegendární kapela všech zamilovaných FOREIGNER letos zahraje konečně i v PrazeVisací zámek 40 let – Made in StrahovVisací zámek 40 let – Made in StrahovLíbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.

Hledat NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKYSOUTĚŽ o knihu Jak pozorovat ptákyŽivot si se mnou zahráváChrudimské močákySOUTĚŽ o vstupenky na hudebně-švestkový festival TrnkobraníTed Bundy, vrah po mém bokuStrom roku míří „do lázní“. Ošetří ji stromolezecSeřiďte seTed Bundy, vrah po mém boku (JOTA)HRADY CZ – hudební festivalNAŠI PARTNEŘI
R klub Chrudim

POPULÁRNÍ ČLÁNKYChrudimské močákySOUTĚŽ o rodinnou hru ÚTULNÁ DOUPATADo Prahy se vrací Nora En PurePřehrady Fest se v roce 2022 rozroste o další zastávkySOUTĚŽ o vstupenky na Skotské hry 2022Maminek není nikdy dostTři (JOTA)ŠtítkyAlbi cestování Chrudim deskové hry divadlo děti fantasy festival film futsal herna historie hokej hra Hradec Králové Hrajeme si s Chrudimkou hry hudba hudební festival kino kniha knihy koncert MindOK mluvené slovo MOBA Palmknihy Pardubice Praha pro děti příroda recenze rock rodinná hra román romány soutěž společenská hra sport thriller volný čas vstupenky výstava zdarma zábavaSan FranciscoCopyright © 2002 – 2022 Chrudimka.cz. Všechna práva vyhrazena.